DoporučujemeZaložit web nebo e-shop
aktualizováno: 09.07.2009 22:33:21 

koně které mám moc ráda-Ekofarma Libňatov

Výstroj a výcvik

                                                výstroj 

Jezdec  

Helma

 

  • Nejdůležitější součást oblečení

  • Měla by dobře padnout

  • Vyztužená

  • Vyrobená tak, aby sílu úderu absorboval vnější plášť

  • Nejlepší ochranu zajistí helmy s tříbodovým uchycením

Bezpečnostn� helma

Vysoké jezdecké boty Jezdecké boty

Boty

 

  • Nízké podpatky a hladké podrážky

  • Vysoké gumové nebo kožené boty - Nosí se normálně s jezdeckými kalhotami

  • Perka - Nízké boty nad kotníky, často se nosí společně s mini chapsy

 

Kalhoty

 

  • Měly by být šité taky, aby se v nich jezdec cítil dobře

  • Bývají zesílené v oblasti kolen, pro lepší sed jezdce

  • Vyrobeny z materiálu, který na sedle neklouže

Jezdecké kalhoty

Chaps Mini chaps

Chaps

 

  • Kožené kalhoty bez sedu

  • Nosí se přes kalhoty

  • Většinou se používají při westernovém ježdění

 

Mini chaps

 

  • Jsou kratší, sahají od kolen ke kotníkům

  • Více se používají v anglickém stylu ježdění

  • Často v kombinaci s perky nebo jinými boty

Rukavice

 

  • Měly by dobře padnout

  • Umožňovat citlivý kontakt s otěžemi

  • Pogumované rukavice zamezují klouzání otěží

  • Materiál: sítěné, kožené, vlněné s gumovými dlaněmi nebo syntetické

Jezdecké rukavice

 Jezdecká košile Jezdecká košile

Tričko

 

  • Mělo by mít dlouhý rukám (aby jste si např. při pádu moc nepodřeli ruce)

  • Nemělo by být plandavé

  • Nejvhodnější jsou jezdecké košile, nejsou však nutností, postačí obyčejné triko ;o)

Biče

 

  • Používá se k podpoře jezdcových pomůcek nohou, nebo k dosažení poslušnosti

  • Parkurový bičík

    • Nesmí přesáhnout délku 75 cm

    • Používá se pro nejrůznější účely, hlavně při skákání

  • Drezurní bič

    • Asi 91 cm dlouhý

    • Používá se při drezůře

  • Lonžovací bič

    • Měl by být co nejdelší a co nejlehčí

    • Používá se při lonžování

  • Lovecký bičík

    • Měl by být nošen řemínkem nebo provázkem nahoru

    • Používá se zejména při honebním ježdění - k otvírání   a zavírání vrat a udržování loveckých psů mimo dosah koňských kopyt

Ostruhy

 

  • Měli by je používat pouze zkušení jezdci

  • Zdůrazňují pomůcky nohou

  • Měly by být vyrobeny z kovu (existují také gumové) a opatřeny oblými hranami

  • Zahnuté směrem dolů

  • Jejich délka by neměla přesahovat 3,5 cm

  • Čím jsou delší jejich konce, tím více na koně působí

Kůň

Popis sedla

Na to, začít jezdit na koni, není nikdy moc pozdě. Pokud patříte mezi ty, kteří chtějí spatřit svět z koňského hřbetu a chystáte se na svou první lekci jízdy, tak vás pravděpodobně ihned přímo na koňský hřbet neposadí. :) Místo toho usednete do sedla, které je upevněno k onomu koňskému hřbetu podbřišníkem. Poté po vás ti lidé, kteří si většinou říkají cvičitelé či trenéři, budou chtít, aby jste třeba dali nohy do třmenu a pohodně se usadili v místě zvané posedlí, nebo aby jste zvedli bočnici aby Vám pomohli s dotažením podbřišníku... Posedlí, podbřišník, bočnice... Nikdy jste to neslyšeli? Co to je? A Kde to máte hledat? Tak s tímhle Vám můžu pomoci ;o)

 

Popis uzdečky a uzdy

Části uzdečky (vlevo) a uzdy (vpravo) jsou většinou pojmenovány, podle té části koňského těla na které se nachází. Proto věřím, že s rozpoznáním a zapamatováním jednotlivých částí nebudete mít žádné větší problémy :)

 

 

Život člověka a koně se spojil před mnoha tisíci lety. Předchůdce moderního koně byl nejprve loven jako kterékoliv jiné zvíře coby zdroj obživy. Proces domestikace započal v okamžiku, kdy kočovné kmeny začaly chovat koně stejným způsobem, jako to již činili s kozami a dalšími zvířaty. Plně však byl využit tehdy, kdy začal být používán jako rychlý dopravní prostředek. Člověk se naučil na něm jezdit. Jeho život se od základu změnil... Kůň se stal jeho hlavním dopravním prostředkem, jímž zůstal až hluboko do dvacátého století. Domestikace spolu s postupným narůstáním počtu obyvatel znamenaly konec skutečně divokých koní. Dnes i ti koně, kteří žijí ve stádech na několika posledních rozsáhlých oblastech vhodných pastvin, nejsou skutečně divocí, neboť jsou člověkem v menší či větší míře ovlivňováni.
 
Výcvik

 

metoda patta Parelliho
Na cestě k přirozenému jezdectví   Metoda "On line"
Sedm her
Jak dlouho hrát?
Příjemné a nepříjemné   Vlastníme-li koně, máme zodpovědnost stát se opravdovým jezdcem - ku prospěchu koně! Je prostě nutné mít bohaté vědomosti jak na zemi, tak v sedle koně. Pouze tak můžeme předcházet nedorozuměním a úrazům a zabránit přílišným frustracím v každodenním životě s přítelem koněm. Měj vysoké nároky! Ne pouze jezdit - tvým cílem musí být se dále vyvíjet k přirozenému jezdci.
Pochopíš, jak je důležité, když se dále vzděláváš a učíš, až dosáhneš dostatečných vědomostí a schopností.
Rozšíříš si své celkové myšlení, abys zažil, co všechno je s koněm možné.
Získáš jedinečnou zkušenost, že tvůj kůň k tobě přilne mentálně, emocionálně a fyzicky. Vybuduješ si zcela zvláštní postavení, prožiješ se svým koněm více proměna více radostí, zlepšíš si vzájemnou důvěru a konečně si vybuduješ mentální spojení silnější než jakékoliv lano.
Opravdu dobře ovládat koně na zemi znamená rozvíjet vědění ve dvou oblastech: on line (na lonži) a at liberty (na volnu). Je nejlepší začít on line. Dosáhneš tak výsledků, které ti zcela nezávisle pomohou dívat se na svět z pozice koně, naučit se princip další vzdělávání koně systémem "příjemné: nepříjemné" a naučíš se 4 fáze jistoty...ještě vůbec než nasedneš!
Je oblast, ve které můžeme zásadním způsobem ovlivnit psychické změny našeho koně a to tak, že si vytvoříme řeč, způsob vzájemné komunikace a respekt.
Výuka jízdy na koni většinou začíná a končí na koňském hřbetě. Ale bez znalostí na zemi chybí významný díl skládanky. Je to důvod, proč je tolik jezdců frustrovaných, proč si způsobují zranění a dosahují většinou průměrných výsledků.
Nahoru   Metoda "On line"
Tuto část nazývá Pat Parelli "On Line Logic". Patří sem oněch 7 známých her. Základem je logika loveného zvířete, které musíme využít k postavení přátelství a dominace. Tyto hry hrajeme s lanem - v závislosti na tvých znalostech - dlouhým 4 m, téměř 7 m nebo se 14 m lanem. Nejsou to pouhá vodící lana, ale komunikační vazby, dokonce telefonní kabely. Protože chtěl Pat cítit určitý "život" ve svých lanech, začal si je vyrábět sám. Jsou měkká, ale silná a mají přesně požadovanou hmotnost, takže vlastní pohyby lze velmi dobře kontrolovat! S těmito třemi délkami lan -a jedním krátkým 1,8 m dlouhým provázkem zvaným "jezdcova struna" máš spolu s ohlávkou kompletní vybavení a jsi připraven na všechny možné situace.
Když by byl tvůj kůň mírnější, elegantnější, odvážnější a atletičtější - co všechno by jste spolu mohli podnikat? Přeze všechno, co chceš. Ať již děláš se svým koněm cokoliv, mělo by mu to pomoci být mírnější, elegantnější, odvážnější a atletičtější! Ale především by to mělo zůstat hrou. Když se na to jdeš takhle dívat, nebudeš frustrovaný...tvůj kůň si udrží lépe zájem...pomůže to tobě i tvému koni navzájem se radovat...rychleji budeš dosahovat pokroků...vyvineš si vlastní emocionální svěžest, takže nebudeš reagovat nazlobeně a nespravedlivě.
Mysli na to, že je to program dalšího vzdělávání a ne pouze něco, co příležitostně vykonáváš. Když si uděláš čas na naučení těchto sedmi her, bude tě napadat stále více možností jak je využít a budeš zvědavější na to, jak se projevují na tvůj stále příjemnější vztah k tvému koni - čím více budeš pokročilejší, tím více si oba budete užívat. Koně tyto hry s námi velmi rádi hrají. Všimni si, jak často dosáhnout toho, že podlehneme tlaku, běháme do kolečka do kruhu a jsme zatlačeni do rohu! Koně hrají tyto hry celý život.
Pat Parelli poprvé v historii vztahu člověk: kůň toto nejen nechal vykrystalizovat, ale identifikoval jako těchto 7 her. Zároveň ukázal cestu, jak mohou lidé tyto hry hrát, jak mohou dosáhnout respektu u koně as být s ním v souzvuku - na zemi a konečně i v sedle. Zjistíš, že všechno co děláš, je opravdu odvozeno od těchto 7-mi her!
Nahoru   Sedm her 1) Přátelská hra
V první řadě jede o to ukázat koni, že mu nechceš ublížit, i když bys mohl. Místo prostého hlazení a klidného zacházení ho musíš konfrontovat se situacemi, které ho mohou vystrašit a musíš mu dokázat, že mu nehrozí žádné nebezpečí. Libovolným předmětem drbeme koně po celém těle, omotáváme mu lano klem nohou, přehazujeme ho přes hřbet, hlavu, poskakujeme kolem koně...trik spočívá v tom, provádět všechny tyto úkony v rytmu, dokud si kůň není jistý, že se toho všeho nemusí bát a sám od sebe klidně stojí.
Někteří koně - dokonce tací, kteří jsou už léta ježděni - nedostali nikdy příležitost skutečně poznat sedlo, které nosí. Ale přátelskou hru můžeš hrát i se sedlem, přehazovat ho, drbat atp. dokud se kůň necítí bezpečně. Dvě věci jsou důležité: za prvé, umožnit koni udělat pár kroků (s hlavou otočenou k tobě a s povoleným lanem); na druhé straně musíš udržovat rytmus. Dává koni jistotu, protože ví, jaký pohyb bude následovat, jaký se bude opakovat.
Tuto hru hraješ opakovaně mezi ostatními hrami, k uklidnění koně a udržení vyváženosti mezi dominancí a přátelstvím.

2) Dikobrazí hra
Koně mají přirozený způsob reakce, který nazýváme " opoziční reflex". Nastupuje, jsou-li chyceni. je to instinkt, který je nutí útočit proti otěži, proti udidlu, proti tlaku stehen...je to důvod, proč se stahují a dostávají do nesnází v malých prostorech např. přívěsech na převážení koní - strach z prostoru patří k jejich strategii přežití. Hra na dikobraza učí koně podléhat tlaku. Většina lidí to hned zkouší silou, ale my bychom ho chtěli naučit stálému tlaku, takže se kůň naučí tomuto tlaku odolat tím, že sám ustoupí.
Pamatuj si, že koně jsou při této hře opravdu dobří, mají opravdu "Černého Petra" ! Zkoušejí, kdo z vás dvou jako první podlehne tomuto tlaku. Ubezpeč ho, že jsi spolehlivý jako kůl v plotě (že tlak pomine, když se opravdu pohne a ne ho následuje) Je možné, že do ruky budeš potřebovat ostruhu, která opravdu drsně zatlačí. Budeš se sám divit, jak lehce se tvůj kůň dá ovládat, když tento princip pochopí. Mysli na to, že začneš měkce a tlak budeš pomalu ale ustavičně zvyšovat, dokud tvůj kůň nepovolí. Jakmile povolí, drbej to místo, na které jsi předtím tlačil. To je to, co tvého koně obměkčí.
Můžeš svého koně ovládat dopředu, dozadu, do stran doprava a doleva, plec i záď pouhým tlakem špiček prstů? Tvůj kůňˇm by měl reagovat na tlak tvých prstů ( ne před nimi utíkat) a přestat, když přestaneš tlačit a začneš ho hladit.

3) Řídící hra
Tuto hru si hrají koně s oblibou celý den. Pohledy, pohybem uší, oháněním ocasem nebo zvedání zádní nohy. To je řeč těla, kterou vyjadřují "když se nepohneš, kousnu tě nebo nakopnu". Tato hra se hraje po dikobrazí hře, protože se kůň musí naučit nejprve naučit podléhat fyzickému tlaku, než začne podléhat tlaku duševnímu. Je to hra na návrhy a sliby. Pokud kůň nenásleduje tvé návrhy, slíbíš mu následky - narazí na tvůj fyzický tlak, tedy na vlnící se lano, zvednutý bič nebo napřaženou ruku. Nepokusíš se koně uhodit. Ale pokud se nepohne, narazí na tento tvůj tlak. Koně tento rozdíl velmi rychle vycítí! Uhodíš-li koně úmyslně, je to tvá vina a možná ti to odplatí. Nejhorší na tom je, že tomto způsobu trestu nerozumí. Navrhneš-li koni, aby se hnul a on tak neučiní a narazí tudíž na fyzický odpor, pochopí, že musí jít z cesty... Jeho úkolem bylo vyhnout s tlaku! Nebude ti dávat vinu a podruhé (nebo potřetí) se hne.
Nejhorší, co můžeš svému koní provést, je ho obelhat - něco mu slíbíš, následuje fyzický tlak a neumožníš mu ho následovat.
Kůň si od toho okamžiku pamatuje, že nedodržíš to, co slibuješ odpoví ti nedostatečnou důvěrou a respektem. Ví, že potřebuje vůdce, který dodrží to, co slíbí, který nelže a který je spravedlivý stejně jako čtyřnohý vůdce stáda.
Pokus se zjistit, jestli můžeš poslat svého koně vzad pouhým pokynutím prstů (jako bys ho chtěl postříkat vodou). Pohni plecí tak, že ukážeš na jeho oko; pohni jeho zadkem, aniž by se na tebe přestal dívat (naznačeným pohybem lana na zadek - mysli na bezpečnou vzdálenost - a možná toho dosáhneš). Dívá-li se na tebe, pohlaď a podrbej ho na čele a dej mu znát, že to bylo dobře a správně. Potom tuto hru opakuj. Dosáhnete toho, že se k tobě otočí hlavou už při pouhém pohledu na jeho zadek.

4) Jo-jo hra
Teď se dostáváme k tomu poslat koně dozadu a dopředu v přímých liniích (na začátku možná ne tak docela přímých, ale dosáhneš toho). Jistě jsi již zjistil, že někteří koně velmi rádi přicházejí, ale ustoupit jakoby neuměli, pouze utéct. Jiní běží dozadu, ale dopředu se nevrátí. To je jo-jo. Jo- jo přinese vyváženost do vašeho vztahu.
Kmitej 3,7 m lanem, aby tvůj kůň couvnul. Začni lehce, přidej na intenzitě až křešeš s ohlávkou a pro koně se to stává docel nepříjemné. Pokud se kůň pokusí uniknout tomuto pocitu tím, že ustoupí, přestaň okamžitě s tímto pohybem lana a dej mu znát, že to udělal správně a dobře. Opět začni zvolna , zvyšuj intenzitu, dokud neudělá alespoň krůček a přestaň. Opakuj to tak dlouho, dokud kůň nepochopí. Zeptej se ho na celý krok nebo dokonce na dva, později na dva nebo více dokud ho nemůžeš poslat až nakonec lana. Nyní ho pozvi opět nazpět. Rytmicky se přitáhni lano, přeručkuj, postupně uchopuj aby lehce prokluzovalo, dokud kůň o krok nepřistoupí. Když přistoupí, rozevři ruce a opět ho přivolej, rytmicky. Až k tobě dojde, přestaň. pohlaď ho. Opět o vyšli pozadu pryč, přivolej ho atd. dokud se nepohybuje zcela volně.
Nahoru 5) Hra na kruh
Mnoho lidí si myslí, že hra na kruh je pouhé lonžování, ale hra na kruh je mnohem víc! Je to stejným způsobem duševní jako fyzické cvičení kůň se při něm naučí, že je jeho prací udržovat krok tak dlouho, dokud mu neřeknete něco jiného. Při lonžování většinou obíhá kůň nekonečně vnější kruh, zatímco bič neustále pošvihává o zem pro udržení v pohybu. Tělo je trénováno, zatímco myšlenky jsou kdo ví kde. Při hře na kruh se kůň naučí švihem vykročit a obíhat v kroku, klusu a cvalu zatímco se pohodlně opíráš o bič.
Tajemství spočívá v tom, nechat koně zcela v klidu, dokud dělá to, co po něm chceme. Pokud sám od sebe něco změní, něco proti tomu podnikneme. Pokaždé, když se zastaví nebo změní krok, přivolej ho a opět ho vyšli. Rychle přijde na to, že je pohodlnější zůstat venku v kruhu. Mysli minimálně 2 kola a maximálně 4 kola. Když bez pobídky oběhne 2 kola, dokazuje ti svůj respekt a splnil svůj úkol. Nejpozději po 4 kolech je to pro něj stává nudným. Chceš-li svého koně udržet duševně, citově a fyzicky fit, není 32 koleček nejlepším způsobem. Chceš-li dělat víc než pouhá 4 kolečka, nech si něco napadnout...hledej překážky a hračky, nerovný terén, zkracuj a prodlužuj lano atp. Dosáhneš vynikajících výsledků a tvá komunikace člověk kůň se výrazně zlepší.
Nezapomeň se na všechny tyto hry dívat z pohledu koně.6) Hra do stran
Čím lépe tvůj kůň chodí dozadu a do stran, tím lépe bude dělat i všechno ostatní. Vyzkoušej si to! Jak dobře do strany? Pokud jsi to dosud nikdy nedělal, pošli do strany nejdříve jeho hlavu, potom zadek, potom opět hlavu, potom zadek až dosáhneš stjnoměrného pohybu a celý kůň jde do strany. Použij jako pomůcky plotu, aby kůň nemohl jít dopředu, pro začátek je ideální 3,7 m lano. Můžeš mu zatřepat koncem ohonu, aby pohnul zadkem nebo vzít do ruky hůl pro udržená vzdálenosti. Opakovaně se ubezpeč o tom, že máš dostatečně dlouhé lano, že od tebe ustupuje, aniž by narážel o konec lana. Je-li hlava příliš vzdálená, možná musí zadek trochu zrychlit! Zakmytej středem lana nebo zamávej holí. Často není nutné hned kousnout. Ale když jsi slíbil kousnutí, tak kousni. Nebude to dlouho trvat a tvůj kůň pochopí a dobrovolně se bude bokem pohybovat kolem plotu. Mysli na stenoměrné cvičení vpravo i vlevo. Koně mají často jednu "dobrou" a jednu "špatnou" stranu.

7) Prostorová hra
Protože mají koně od přírody strach z prostoru, nenávidí úzké a uzavřené prostory. Prostorová hra jim umožní být z tohoto pohledu uvolněnější a odvážnější. Postav se blízko stěny, tak 4 m a vyzvi svého koně tímto prostorem projít. Pro některé koně je již toto samo o sobě úzké! Připrav se nato takovémuto koni nabídnout prostor 6 m široký! Zjisti, s jakou vzdáleností musíš začínat a prostor krok za krokem zužuj, zatímco kůň získává více a více důvěry v toto cvičení. Nakonec skončíte u cca 90 cm, což odpovídá asi šířce koňského zadku. Dbej na to, aby na konci uličky to bylo pro koně příjemné, aby měl vždy dostatečně dlouhé lano k běhu. Proto si koně otoč a nech ho proběhnout v opačném směru. Nakonec si budeš určovat, zda tento prostor projde, prokluše nebo procválá.
Když toto zvládnete, nebude napříště problém poslat koně do přívěsu, aniž bys musel jít před ním.
Nahoru
Jak dlouho hrát?  Všechno je v pořádku, dokud cítíš, že jste s koněm v harmonii. Může to trvat 2 minuty.... nebo také 2 hodiny. Ale když si uděláš dostatek času k tomu všechno toto koně naučit, trojnásobně se ti to vrátí! Těchto sedm her ukáže zcela jasně každou slabinu a každé "já nechci" tvého koně. A stejně dobře je také odstraní, pokud je dostatečným způsobem budeš hrát, protože jsou klíčem k mírnějšímu, elegantnějšímu, odvážnějšímu a atletičtějšímu koni. Jezdec si udělá tolik času, kolik je třeba k výuce koně. Žádná krácení, žádné pomocné uzdy. Není to přirozené, je to pouhý důkaz postavení, které akceptuje sílu. Zatímco děláš pokroky v lepším a lepším chápání tvého koně, jeho duše a strategie vztahů, nalezneš odpovědi také na vlastní otázky tvé změny v přirozeného jezdce.
Příjemné a nepříjemné   Nahoru
 
  Metoda Montyho Robertse
Metoda napojení
  Jazyk "Equus"
Žádná bolest
Náš cíl
Pomůcky
Napojení


Robertsovu metodu NAPOJENÍ můžete úspěšně praktikovat, pokud jste sami vnitřně přesvědčeni, že to udělat dokážete, a pokud nemáte strach z koní. Na samém počátku bych byla ráda, abyste odhodili veškeré předsudky a předem utvořené představy, které jste si o iniciaci mladých koní vytvořili. Chci však, abyste si podrželi zkušenosti, jež vás naučily nebát se jich, a také svou schopnost bezpečně a účelně se v jejich blízkosti pohybovat. Stále mějte na paměti myšlenku, že kůň nedokáže jednat podle, že cokoli udělá, udělá to s nejvyšší pravděpodobností pod vaším vlivem. Zejména to platí o mladých neiniciovaných koních. Učit dokážeme koně jakožto jezdci jen velice málo. Můžeme však udělat jedno - vytvořit podmínky, v nichž se může učit on sám. Myslím, že s lidmi je to víceméně stejné. I lidský žák, jemuž se vědomosti do hlavy vtloukají, se naučí jen málo, dokáže jich však vstřebat spoustu, jakmile vůle k učení vyjde z něho samého. Nahoru Jazyk "Equus"
Kůň má jazyk velice předpověditelný, zřetelný a účelný. Neuvěřitelná je na jeho řeči okolnost, že zvířata nepotřebují tlumočníky. Jazykem "equus" se dorozumí všichni koně na světě. Oč zarážející pak je, že my, lidé, tvorové s nejdokonalejšími mozky na této planetě, se často při vzájemné komunikaci bez cizí pomoci neobejdeme.
Stejně jako u každé jiné formy komunikace je k tomu, abychom jazyk "equus" ovládli, třeba jistého usilí. Odmítneme-li věřit, že je kůń s to plynně komunikovat, je možné ho s jistou efektivitou vycvičit, způsobíme-li mu bolest. Pokud však v jeho schopnost komunikace věříme, pak mu musíme přiznat i to, že vládne schopností vytvořit si vůči nám odpor, jestliže ho podrobujeme drezuře bolesti. Zamyslete se na chvíli, jak byste se cítili vy sami, kdyby vám hned první den ve škole protáhle učitel ůsty nebo nosem řetěz, zatáhl za něj, a kdybyste se pokoušeli utéct, vzal by na vás bič. Jaký byste k němu asi měli vztah a jak byste pak nahlíželi na školu samotnou?
Smyslem mé metody je vytvořit vztah založený na důvěře a odpovědnosti, vztah, díky němuž se kůň touží na vás napojit, stát se součástí týmu, hrát za tytéž barvy. Mám za ro, že většina konvenčně "zkrocených" koní si k lidem, pro něž pracuje, vytváří vztah, jenž je vztahem dvou protivníků, a i když jsou tito koně svolní podat výkon, činí tak jen zdráhavě a neochotně. Nahoru Žádná bolest
Nebudeme koně bít, kopat, trhat jím, tahat ho, svazovat ani omezovat. Pokud jsme k nějkému omezení přinuceni, chceme, aby to bylo omezení co nejmírnější, a dbáme na to, abychom jím v koni nevzbudili pocit, že něco musí. Takový pocit chceme z prostředí, jež vytváříme, zcela vyloučit.
Můžeme mu dát na strozuměnou, že bychom byli raději, kdyby to, co po něm žádáme, udělal, nevnucujeme mu však, že to udělat musí. Pokud nějaké zábrany užijete, měli byste jí užít takovým způsobem, aby koně k tomu, aby u vás zůstal, podněcovala avšak nevyucovala si to.
Kůň je přímo prototypem prchajícího zvířete. Vstoupí-li do vztahu jakýkoli vztah či napětí, téměř vždy zvolí raději útěk než zápas. Právě to jsem měl na zřeteli, když jsem poznával jev, jež má své místo u většiny živočichů na téhle zemi. "Útok a ústup" se zřetelně projevuje ve vtazích zvířete k zvířeti, jak uvnitř druhu, tak meti jednotlivými druhy, i ve vztazích člověka k člověku. My všichni k něčemu takovému saháme den co den, když vyvoláme nějakou situaci a pak odstoupíme, abychom viděli, jakého jsme dosáhli účinku. Příkladem je čtrnáctiletý kluk, který právě přišel na střední školu. Ve třídě ho přitahuje nějaká dívka a on ji neustále pronásleduje. Dívka se dá slyšet, že ho nemůže vystát a odkráčí. Hoch si nedá říct a sledovat ji nepřestane, většinou to trvá několik dnů, a pak to vzdá. Brzy nato si povšimneme, že se pro změnu dívka začne vyskytovat tam, kde je on, a že o něho projevuje zájem. A právě tento jev budeme studovat a rozvíjet.
Přejděme ale k iniciaci mladého koně ( termín "krocení" nepoužívám nikdy ) v praxi. Naším záměrem je přivést zvíře k tomu, aby bez jakýchkoli traumat přijalo sedlo, uzdečku a jezdce. Při ukázkách, které předvádím, si vezmu mladého koně, který dosud neměl sedlo ani uzdu a na němž se se ještě nejezdilo, a pokouším se ho přivést k tomu, aby to vše přibližně za třicet minut akceptoval. Pokud dělám takovou ukázku s koněm, který už předtím uzdu měl, bude divák možná skeptický a bude se domnívat, že už byl navyklý na víc než jen na uzdu. Nechám-li stranou ukázky, nejlepší je dorřát mladému zvířeti několik dní, aby si na udidlo a na jistou míru komunikace prostřednictvím lonžovacích opratí a koňské nejprve navyklo, než přistupovat k iniciační proceduře přímo. Nahoru Náš cíl 1) Napojení
2) Následování
3) Zranitelné oblasti
4) Zvedání nohy
5) Sedlová podložka
6) Sedlo
7) Uzda
8) Lonžovací opratě
9) Jezdec
10) Plný kruh vpravo
11) Jeden krok zpátky
12) Plný kruh vlevo
13) Jeden krok zpátky
Pomůcky 2 lonžovací opratě (po 10 metrech)
1 stíhlové udidlo, kompletně vybavené
1 sedlo (podle vaší volby)
1 sedlová podložka (dečka)
1 třmenový řemen
1 ohlávka (kůň ji má na sobě)
Nahoru Napojení  Na své farmě používám kruhovou ohradu. Není to sice absolutně nezbytné, ale práci to určitě usnadňuje. Ohrada má v průměru šestnáct metrů, pevné obvodové stěny a je zastřešená. Podlahu pokrývá zhruba pěticentimetrová vrstva písku. Koně jsem ovšem inicioval i ve volné přírodě, bez plotů a ohrad, a abych lépe zvládal vzdálenosti, jezdil jsem při tom na přiježděném koni. Lze použít i čtvercové ohrady, mnohem lepší je však rohy vykrýt Průměr šestnácti metrů je podle mého názoru optimální pro středně veliké koně. Dobrý podkladový materiál na podlaze je důležitý pro bezpečnost koní i lidí. Přiveďte do ohrady koně s nasazenou ohlávkou a mějte u sebe dlouhou lonži, nejlépe asi devět metrů dlouhý lehký popruh. Stůjte políž středu ohrady a představte se koni tím, že mu dlaní budete třít čelo (nepoplácávat!), i když jste se seznámili už sřív. Nyní odstupte a poodejděte koni k zádi, držte se mimo možný dosah kopajících kopyt. Až se dostanete za něj, nebo až se dá na útěk, podle toho, co nastane dřív, švihněte mu popruhem směrem k zádi. Popruh na něj dopadnout může, NEBIJTE ho však. V té chvíli se skoro všichni mladí koně dají na útěk a poběží dál kolem ohrady. Kůň ustupuje, takže vy musíte útočit. Neustále na něj tlačte, odhánějte ho. Popruhem házejte asi dvakrát za jeden oběh, nebo tolikrát, jak jen to váš objekt udrží na ústupu. Musíte se chovat agresivně, nesmíte polevit: pohledem se mu zavrtávejte do očí a osu ramen natáčejte tak, aby byla v pravám úhlu k jeho hlavě.Jak jen to bude možné, postupujte neustále vpřed, držte se však z dosahu kopyt. Měli byste se snažit přimět koně, aby klem ohrady pětkrát či šestkrát oběhl cvalem, nejprve jedním směrem, pak opačným, a znovu, s tím rozdílem, že běží-li kůň opačným směrem, připravujete ho už na to, aby vyslal znamení, že by rád celou tu věc skončil. Pozor dávejte zejména na ucho na vnitřní straně. Jeho pohyby se budou zpomalovat nebo úplně ustanou, kdežto druhé ucho, blíže ke stěně ohrady, zůstane v pohybu neustále, aby sledovalo okolí. Hlava se začne sklánět, ušima k vnitřní, nosem k vnějšístraně, a šíje se ohne, aby se hlava vyklonila blíž ke středu kruhu. Pravděpodobně bude žvýkat a olizovat se a vyplazovat při tom jazyk. Nakonec ny měl natáhnout krk a sklonit hlavu nízko k zemi. Tím uchem vám vyjadřuje respekt. Týž význam má to, že se k vám přiblíží. Když se olizuje a žvýká, jako by říkal: "Jsem zvíře, které utíká, a teď navíc žeru, takže tě nemůžu ohrozit." Skloněná hlava znamená: "Kdybychom si mohli udělat schůzi a znovu to probrat, nechal bych tě, abys té zchůzi předsedal." Smysl pro tuto komunikaci se vám vytříbí nabytými zkušenostmi, nicméně jakmile uvidíte koně v tomto stadiu, bude to znamenat, že vás žádá, abyste na něj dál netlačili, už ho neodháněli. Chce už skončit a zastavit se. V této chvíli amotejte popruh a začněte se chovat submisivně... sklopte zrak. Nedívejte se mu přímo do očí. Osu ramen natočte do pětačtyřicetistupňového úlu. Tím ho zvete, aby k vám přišel, nebo alespoň zastavil a přestal ustupovat. Jestliže k vám přijde, je to skvělé! Jestliže se zastaví a natočí se proti vám, ale nepohne se vpřed, potom se y přibližujte k němu, postupujte k němu však v obloucích nebo půlkruzích, nikoli přímo. Pokud od vás odejde, znovu ho odežeňte, ať ještě párkrát oběhne ohradu. Pak celý proces zopakujte. Když se budete přibližovat, natáčejte se tak, abyste osou ramen mířili kolmo k jeho tělu a většinou mu ukazovali záda. Měl by sám o své vůli vykročit směrem k vám a nosem se vám natáhnout k rameni. To je NAPOJENÍ. Až mu budete moci přistoupit k hlavě, důkladně ho pohlaďte mezi očima a pak odcházejte, opisujte při tom pohybu kruh. Rád začínám zatáčet doprava, kruh, po němž se pohybuji, má v průměru zhruba tři metry. Až opíšete pravý kruh, točte se doleva a několikrát akci opakujte. Měl by jít za vámi nebo alepoň udržovat hlavu natočenou vaším směrem. Pokud tak nečiní, octnete se mu za zádí a odeženete ho znovu do práce. Držte se z dosahu kopyt. Tímto způsobem byste měli dosáhnout NAPOJENÍ a NÁSLEDOVÁNÍ. Jakmile je zřejmé, že kůň NÁSLEDUJE, měli byste byste být s to přivést ho takto doprostřed ohrady, kde zůstane stát, abyste mohli přistoupit k dalšímu kroku, jímž je vstup do jeho zranitelných zón. Začněte na přivrácené straně, oběma rukama ho masírujte na šíji, v kohoutku, na hřbetě, na bocích, ve slabinách. Totéž udělejte na odvrácené straně a budete připraveni zvednout mu nohy. Nohy zvedejte jednu po druhé běžným bezpečným způsobem. Jakmile jste dovršili předchozí kroky, je čas přinést do ohrady zbývající výstroj a položit ji na zem poblíž středu. Dopřejte koni čas, aby si ty věci prohlédl, a několikrát mezi ním a výstrojí sem a tam přecházejte, dokud kůň nepřestane věci zkoumat a nevykročí raději za vámi. Jakmile jste upotali jeho pozornost, připevněte k ohlávce jednu z lonžovacích opratí a položte si ji přes levou paži asi metr od příchytky. Zvedněte sedlovou podložku a jemně mu ji položte na hřbet, nejprve dopředu ke kohoutku a pak ji nechejte sklouznout na místo. Kdyby kůň odešel, netresteh´jte ho, jen mu povolte lonži, přimějte ho k NAPOJENÍ a postup znovu opakujte (něco takoého jich však udělá málo). Jakmile je podložka na místě, vezměte sedlo-se třmeny vytaženými vzhůru a s podbřišníkem přes posedlí. Otřete se koni tělem po straně šíje až k rameni. Sedlo vám spočívá na pravém stehně. Jemně mu umístěte sedlo na hřbet, projděte mu kolem hlavy a pohlaďte ho na pravé straně. Zvolna spusťte podnřišník a plynule, bez zadrhávání ho zajištěte tak, aby dosahoval přibližn doprodtřed nártního kloubu, hladce přejděte zpátky na levou stranu a cestou kolem hlavy koně pohlaďte. Stůjte poblíž přední nohy, podbřišník zvedněte a pložte přední zápřežku k přední zápince a pevně ji utáhněte. Pozorujte při tom koně, abyste podbřišník neutáhli příliš pevně, zajistit ho však musíte dostatčně pevně, aby se neprotáčel, kdyby se kůň vzpínal. Pak upněte zadní zápřežku k zadní zápince a utáhněte ji těsněji než zápřežku přední. Vraťte se k předchozí zápřežce a obě je slaďte. Odepňete lonžku a opatrně ustupujte, lonži držte v ruce a pozadu od koně odcházejte. Postupujte raději k zadním partiím koně, držte se mimo dosah kopyt, pomocí lonže koně odežeňte a dávejte pozor, abyste ho nevyzývali k napojení i vyhazování zároveň.
Nahoru Zachovávejte klid
Kůň musí mít za to, že on je jediný, komu tohle sedlo dělá starosti, jinak bude mít silnější sklon vyhazovat. Pozorujte ho, čekejte na signál, že se k vám chce znovu NAPOJIT, dovolte mu to až tehdy, když se sedlem poběží už klidně. Jakmile bude zpátky u vás, nauzděte ho a otěže přichyťte k zadní části sedla nebo je bezpečně upevněte jinak. Nyní uchopte rezervní třmen a spusťte ho skrze pravý třmen, tak aby visel napůl dotažený. Přejděte k levé straně, opatrně zvedněte oba konce řemenu a upevněte je skrze levý třmen. Třmeny jsou pod koněm propojeny. Uchopte oba lonovací popruhy u konců a příchytkami a jednu z nich přehaďte přes posedlí, tak, aby se příchytka právě dotýkala země na pravé straně. Pak protáhněte pravou druhou příchytku levým třmenem (zezadu dopředu) a přichyťte ji k levému kruhu udidla. Přesuňte se nalevo a postup opakujte. Přejděte zpátky na pravou stranu. Uchopte obě lonže po straně koně a couvejte napříč mimo dosah kopyt k zádi koně. Teď už ho můžete popohnat vpřed a přehodit a přehodit mu pravou otěž přes boky k lonžovacím opratím. Pokud nemáte s dlouhými lonbžovacími opratěmi zkušenosti, dělejte vše zvolna. Chcete docílit drobné komunikace skrze koně, postupujte však opatrně. Bylo by moudré nejprve si tento postup značně dlouhou dobu nacvičovat na starších, zkušenějších koních, než ho uplatníte u mladého koně, který proces zažívá poprvé. Jinak byste snadno mohli koně i sebe poranit. Pokud dokážete nakládat s lonžemi zkušeně azručně, požádejte koně, aby ohradu oběma směry obíhal cvalem a klusem. Požádejte ho, aby se pokusil dělat obraty a zastavovat. Nakonec ho zastavte, obraťte se k němu ze středu kruhu a požádejte ho o krok vzad. V tomto stadiu je většina koní, s nimiž pracuji, připravena na jezdce. Můžete se rozhodnout, že ho pojedete sami, nebo di k tomu přizvat něoho dalšího, obojí je v pořádku. Přesvědčte se, že je sedlo správně usazeno a podbřišník pevně utažený, aby se sedlo nesmeklo. Pokud jste přizvali jiného jezdce, přiveďte ho nyní dovnitř do ohrady se vším bezpečnostním vybavením. Přichyťte lonži k levému kruhu udidla. Dopřejte jezdci chvíli, aby se s koněm seznámil, pohladil ho po obou bocích a choval se k němu, jako jste to předtím dělali vy. Já pak jezdce do sedla vyzvedávám. Nejprve je žádám, aby přes sedlo jen spočinuli na břiše (s přezkou opasku na přední rozsoše sedla). Pak opatrně uvedu koně do pohybu, nejprve obejde dvakrát či třikrát kruhem doleva a poté dvakrát třikrát opačným směrem. Je-li kůň klidný a jezdce, který ne něm leží, snáší, zasunete jezdci levou nohu do třmenu a jezdec do sedla vsedne. Znovu koně nechte obcházet kruhem. Je-li kůň uvolněný a sedícího jezdce bez problémů snáší, kruh postupně rozšiřujte, veďte koně blíž k obvodu ohrady, lonži opatrně odepněte a pomozte jezdci obejít kruhem celou ohradu oběma směry. Necválejte, postačí krok nebo klus. Po každém oběhu žádám jezdce, aby s koněm ustoupil o krok dozadu. Nehrajte si na hrdinu, pokud váš kůň na jezdce připraven není, počkejte s tím do druhého dne. Nezapomínejte, že ukázky které předvádím, se musí dotáhnout během jediného setkání, jinak by diváci neviděli postup celý. To ovšem neznamená, že to tak musíte dělat i vy. Tento systém vám ušetří tolik času, že se dostanete do značného předstihu. Důležitá je kvalita vaší práce, nikoli to, jak rychle ji zvládnete. Všichni si přejeme, aby z tohoto postupu vyšel dobře vychovaný a ochotný kůň. A vy budete hodnoceni právě podle toho. V tomto stadiu už dospějete k cíli- váš kůň přijal sedlo, uzdu i jezdce. Kůň by neměl být traumatizován a měl by o své vůli zůstávat raději s vámi než od vás utíkat. A pamatujte si - dopřávejte svému zvířeti volnost, NEOMEZUJTE je. Postarejte se, aby setrvávat ve vaší blízkosti bylo pro něj příjemné, a pokud chce od vás pryč začněte s ním znovu pracovat.
Nahoru Zachovávejte klid PROMĚŇME SVĚT TAK, ABY BYL PRO KONĚ PŘÍJEMNĚJŠÍM MÍSTEM. Cirkusové kousky Úvod
Co by měl umět Váš kůň?
Jak učit koně cirkusové kousky?
Jaký druh příkazů používat?
Jak koně odměňovat
Čím začít?
Bezpečnostní pravidla
Běžné problémy
Závěr




  Úvod Naučit koně nějaký trik není těžké, ale je třeba HODNĚ TRPĚLIVOSTI A ČASU. Váš kůň vám musí důvěřovat, protože ho budete žádat, aby dělal cosi nepřirozeného. Trestání koně nebo zlost bude překážet vašemu pokroku. Pokud kůň nechápe, co po něm chcete, bude frustrovaný a zmatený. TOLERANCE, TRPĚLIVOST A HODNĚ CHVÁLENÍ JSOU KLÍČEM K VAŠEMU ÚSPĚCHU. A samozřejmě pamlsek jako odměna.
Učením cirkusových kousků otevíráte řadu kontaktů mezi vámi a vaším koněm. Váš kůň se naučí, že tím, že Vám bude věnovat pozornost něco získá. Může to být buď odměna nebo pochvala. Váš kůň se takto stane citlivější k vašim příkazům a také vám bude věnovat větší pozornost.
Učíte vašeho koně učit se. S každým dalším cvikem bude pro vašeho koně snadnější, aby se učil novým kouskům. Vy jste se také ve škole učili spoustu různých věcí, ale všichni jste začínali abecedou a počítáním do deseti. Čím lépe je naučíte základy, tím snadnější bude naučit je těžší věci.
Je třeba mít na paměti, že každý kůň je jiný, každý má jinou vnímavost, jinou povahu a jinou schopnost učení a tomu je třeba přizpůsobit tempo výcviku a celkový přístup. Obvykle není vhodné srovnávat rychlost vašeho postupu s někým jiným.
Cokoliv děláte, dokonce i v případě, že jste odrazeni, nedovolte, aby byl odrazen i váš kůň. Nepřestávejte ho chválit a on se nepřestane snažit. Někdy je také vhodné si od cvičení na chvíli odpočinout a stává se, že když k tomu pak vrátíte, jde to lépe. Ale nevzdávejte se úplně.
Musíte správně načasovat pochvalu a odměny. Musíte POUŽÍVAT PŘEDSTAVIVOST, když hledáte způsoby, jak přimět vašeho koně dělat věci, které nezná. Brzy porozumí, že chcete, aby sám vyvinul nějakou snahu, místo toho, aby sebou nechal jen pasivně manipulovat.
NESPĚCHEJTE, některé kousky jsou fyzicky těžké a tak je potřeba při cvičení postupovat pomalu a jemně. Koňské svaly se potřebují učit uvolnit se v nové pozici. Jestliže postupujete příliš rychle a váš kůň se zraní nebo poleká, bude těžké to pak překonat.




  Co by měl umět Váš kůn? Nejprve si musíte být jistí, že máte koně pod kontrolou. Teprve když je poslušný a respektuje vás, můžete začít s cirkusovými kousky pro zábavu. Jestliže nejste schopni být pánem situace, mohou být triky i nebezpečné.
Předtím, než začnete cvičit, měl by váš kůň zvládat základní návyky, jako je nechat se vést, zastavit, být uvázaný, nechat si zvedat nohy a respektovat vás. Některé všeobecné požadavky:
1. Kůň vám musí věnovat pozornost.
2. Kůň vám musí dovolit dotýkat se všech částí jeho těla a nechat se sebou manipulovat.
3. Kůň se musí pohybovat směrem od tlaku.
4. Kůň musí být schopný klidně stát na prověšeném vodítku, nebo volně v hale či na oplocené jízdárně nebo kruhovce.
5. Kůň musí přijímat opravu bez rozrušení nebo agresivity.
6. Kůň by neměl vstupovat do vašeho prostoru, pokud nedostane svolení a nebo přinejmenším by se na vás neměl tlačit.
7. Kůň rozumí použití biče jako rozšíření vaší paže a nikoliv jako trestu.
8. Kůň přijímá klidně základní vybavení (ohlávka, vodítko, uzdečka ...).
  Ideální je, pokud je váš kůň klidný, ochotný, přátelský a na jídlo orientovaný. Učit můžete v podstatě jakkoliv starého koně. Samozřejmě jestliže začínáte s mladým koněm, musíte se držet pravidla práce v mnoha krátkých lekcích a můžete střídat učení triků s učením základního chování (klidně stát, nechat se vodit, zvedat nohy, couvat), tím pro něj bude práce zajímavější.




  Jak učit koně cirkusové kousky? Metoda, která se používá pro učení cviků se nazývá podmiňování a posilování. Požádáte koně o cvik, třeba políbení na tvář a pokud udělá něco podobného polibku odměníte ho nějakým pamlskem, třeba kouskem mrkvičky. Většinou nebudete schopni docílit celého cviku ihned, takže postupujete krok za krokem. Postupně zvládnete celý cvik najednou.
  Zde je několik jednoduchých pravidel, která by jste měli znát, než začnete svého koně něco učit:
1. Lekce musí být krátké. Koně se nedokáží příliš dlouho soustředit. Je bezúčelné unavovat koně dlouhými lekcemi. Deset patnáct minut je optimální množství času pro práci na něčem novém.
2. Buďte vytrvalí. Velmi krátké cvičení každý den je to, co je potřeba. Nevynechávejte dny pokud můžete. Krátké lekce každý den dávají vašemu koni čas, aby o tom mezitím přemýšlel. I když třeba kůň během lekce tak úplně nepochopil, co od něho žádáte, zcela jistě to nebyla ztráta času. Bude trvat několik lekcí, než si vytvoří spojení mezi svým činem a odměnou. Buďte trpěliví a netlačte na něj.
3. Dávejte mu za práci odměnu. Je vhodné, aby kůň nepracoval nasycený. Pamlsky po jídle nebudou mít takový efekt, jako když je váš kůň opravdu hladový. Když používáte pochvaly, pamatujte si, že kůň, který právě strávil osamoceně několik hodin bude více reagovat na laskavé slovo a pohlazení, než kůň, se kterým jste již ten den nějaký čas strávili.
4. Buďte trpěliví. Někteří koně se učí rychle a jiní pomalu. Kůň, který již umí jeden nebo více triků se bude novým kouskům učit mnohem rychleji než kůň, který je celý život zvyklý pouze nosit jezdce. Takový kůň si obvykle nevšímá, co říkáte nebo děláte, protože to nemá co dělat s ježděním a pravděpodobně bude nejprve ignorovat vaše hlasové povely.
5. Malé pokroky. Všechno co s koňmi děláme, je postaveno na malých krůčcích.
  Jestliže váš kůň začne provádět nějaký cvik, aniž by jste ho o to požádali, nedávejte mu pamlsek. Je velice důležité neodměnit koně za cvik, o který jste ho nežádali. Musí vědět, že odměnu dostane pouze když bude reagovat na vás.
Učte koně vždy jen jeden jediný cvik a nezačínejte s novým, dokud váš kůň dokonale nerozumí povelu a zcela perfektně cvik nezvládá. Pokud ho budete učit současně víc než jeden cvik, může ho to plést a vy se ocitnete v bludném kruhu.
U všech cirkusových cviků existuje nebezpečí, že je kůň bude vykonávat i mimo trénink a stane se z nich nepříjemný zlozvyk (hrabání nohou apod.). Proto provádějte výcvik výhradně na jízdárně nebo v hale, tedy v místech, kde je kůň zvyklý pracovat a soustředit se na člověka.
Pro cvičení je třeba vybrat si místo, kde budete mít na cvičení co možná největší klid a kde vašeho koně nebude nic rozptylovat od práce. Ideální je samozřejmě hala, ve které můžete být sami, nebo třeba obedněná kruhovka, i když tam se může kůň cítit poněkud stísněně.
Nepřestávejte opakovat krok za krokem a odměňujte vašeho koně za snahu. Buďte trpěliví, než se nový cvik naučí, může to trvat dlouhou dobu, možná i celé týdny. Je také doporučováno předem si rozebrat cvik na malé kousky a sestavit si jasný plán, který budete dodržovat. Vypadá to sice jako zbytečnost zejména pro některé jednoduché cviky, ale bude vám to pomáhat při komplikovanějších věcech. Dokonce i pro jednoduchý trik, jako je úsměv, by jste měli mít naplánované kroky:
1. Požádáte o úsměv (kteroukoliv metodou ), odměníte koně za pokus.
2. Jakmile kůň reaguje, chcete lepší reakci, do okamžiku než získáte opravdový úsměv.
3. Jakmile máte dobrý úsměv na jasný povel, začnete zjemňovat pomůcky a snižovat odměnu.
4. Jakmile máte dobrý úsměv na minimální pomůcku, zkoušíte to dále na nových místech atd. ...
Vaše tréninkové metody se budou postupně měnit a stávat se jasnějšími a snazšími.




  Jaký druh příkazů používat? To záleží na vás. Můžete mluvit v nějakém jazyce, který máte rádi nebo si vymyslíte své vlastní příkazy. Váš kůň rozdíl nepozná. Používejte gesta spolu s hlasovým příkazem a získáte mnohem lepší odezvu než na pouhý hlasový povel. V každém případě ale musí být povely a pomůcky pro koně od počátku srozumitelné a zřetelné.
Mnoho koní není zvyklých naslouchat slovům, která říkáte. Aby se to naučili, potřebují čas. Postupně můžete své signály redukovat a působení na koně nebude tak viditelné.
Aby váš kůň dokázal správně zareagovat, je důležité, aby jste po dobu výcviku nějakého kousku používali stejný hlasový příkaz, stejný tón hlasu, stejná gesta a pozici těla. Měli by jste být při výběru pomůcek (povel, gesto) opatrní, zasádně si vybírejte pomůcky, které jsou od sebe dostatečně odlišné a nebudou způsobovat konflikt při učení dalších cviků.


Jak koně odměňovat?

Klíčem je najít něco, díky čemu bude váš kůň ochotný a motivovaný, ale zároveň ho to nevyruší od práce. Nejčastěji používané odměny pro koně jsou: jídlo, pochvala a pohlazení nebo podrbání.
Jako odměna se mi nejvíce osvědčilo podávání pamlsků, ale vypozoroval jsem, že naše kobyla má raději kousek mrkve nebo jablka, než klasické bonbóny pro koně, které se dají koupit v koňských obchodech a pokud jí nabídnu něco, co jí doopravdy chutná, jsou její reakce mnohem vstřícnější.
Používání pamlsků jako odměny někdy přináší problémy, zejména pokud je kůň nevychovaný a lepí se na vás, když manipulujete s pamlsky. V tom případě můžete uvažovat o použití "clicker" tréninku, při kterém budete "clicker" používat jako signál - kůň nebude hledat pamlsek dokud neuslyší kliknutí.
Pokud nechcete, aby si kůň spojoval vaše ruce s jídlem, je možné mu pamlsky dávat do kbelíku nebo na zem.
Nenechte se dostat do situace, kdy je kůň zainteresovanější do jídla, než do provedení toho, co chcete. Kůň musí vědět, že nejprve musí něco udělat, aby dostal odměnu. Pak vás začne žádat, aby mohl něco udělat, místo toho, aby vás žádal o jídlo.
Také potřebujete mít jedno specifické slovo, které budete svému koni opakovat, když něco udělá správně. Můžete toto slovo také používat jako odměnu spolu s chválou, když se pokusí vám vyhovět.
Taktéž pokud učíte jakýkoliv cvik, je dobré cvičit s a bez žrací odměny. Je to praktické, když nemáte ihned po ruce pamlsek. Jakmile dokončil cvik, střídejte pochvalu a žrací odměnu. Jednou mu pamlsek dejte, podruhé ho jen pochvalte a napotřetí mu pak můžete dát znovu pamlsek. Začne pracovat ať máte odměnu nebo ne. Pokud zcela vyloučíte pamlsky, kůň ztratí motivaci a nebude cvičit jako předtím, takže je důležité odměňovat ho pamlskem často. VAROVÁNÍ : I když je systém tréninku formou odměn jedním z nejlepších na světě, může být použit i v nevhodnou chvíli. NEODMĚŇUJTE NEKOREKTNÍ PROVEDENÍ! V jednotlivých tréninkových fázích si musíte být jisti, že kůň udělal přesně to, co jste chtěli a nevynucuje si odměnu. Jestliže nebudete vyžadovat absolutní přesnost v tom, o co koně žádáte, můžete ho nejen zmást, ale může to i zpomalit proces tréninku. Doporučuje se, aby děti, které se pokouší učit cviky, byly pod dohledem rodičů, kteří dohlédnou, aby kůň nebyl příliš dychtivý a nechňapal po odměně.


Čím začít?

Je důležité znát osobnost vašeho koně předtím, než si vyberete některý z kousků, kterým začnete. Nevybírejte si něco, co by se snadno mohlo stát obtížným chováním. Nezačínejte ničím složitým, ale vyberte si něco jednoduchého. Pamatujte si, že první triky jsou stavební kameny pro další práci. Těmi posílíte jeho důvěru a naučíte ho dovolit vám manipulovat s jeho tělem. Čas strávený na jednoduchých cvicích zrychlí proces učení, když se později dostanete ke komplikovanějším cvikům. Také trik, při kterém bude váš kůň ve zranitelnější pozici (úklona, lehnutí), se vám bude snadněji učit, když už si váš kůň k vám vybudoval důvěru při učení snadnějších cviků.
Potřebujete si tedy vybrat cvik, při kterém máte dobrou šanci na úspěch, jinak budete oba frustrovaní. Zamyslete se nad tím, v čem je dobrý a zda to u něho neodstartuje nějaké nežádoucí chování. Mnoho lidí začíná jednoduchými triky, takovými jako třeba úsměv nebo zvednutí něčeho.
Není stanoven žádný přísný postup učení. Některé kousky budou snadnější pro některé koně než jiné. Je ale důležité udržovat tyto přirozené a obvykle používané sledy:
úklona » kleknutí » lehnutí » sednutí
zvedání nohou » polka » španělský krok. POZOR: důrazně nedoporučujeme začínat celý výcvik takovými cviky jako je úklona, lehnutí a vzepnutí, ačkoliv jsou velice efektní. Tyto cviky mohou být nebezpečné jak pro vás, tak pro vašeho koně, od kterého vyžadují velkou pružnost a hbitost. Začněte výuku základním "sčítáním a odečítáním" než přejdete na "geometrii".


Bezpečnostní pravidla

Učení cirkusových kousků může být tak trochu jako otevírání pověstné Pandořiny skříňky. Jakmile váš kůň pochopí, že ho odměníte za nové neobvyklé chování, mohou se tyto nové kousky stát obtížně kontrolovatelné. To je důvod, proč by měl být váš kůň před začátkem výcviku dobře vychovaný a proč je třeba ho nové věci učit opatrně a podle předem promyšleného plánu.
Bezpečnost je asi nejdůležitější hledisko výcviku a vy by jste měli brát velké ohledy na bezpečí své i vašeho koně. To by mělo být to nejpřednější, kdykoliv svého koně cvičíte. Některé cviky mohou dostat vašeho koně do nemotorných nebo neobvyklých pozic a tak je třeba se ujistit, že nemůže dojít ke zranění. To platí zejména při učení úklony, pokleknutí a lehnutí. Nestůjte příliš blízko koně, může ztratit rovnováhu. Učte tyto cviky v hale, na pískové jízdárně nebo někde, kde je měkký povrch. Je vhodné při tom používat vycpávky na přední nohy koně. Nepokoušejte se to koně učit na betonu nebo jiném tvrdém povrchu. Kdyby kůň ztratil stabilitu, mohl by se zranit. Nedoporučuje se učit tyto cviky hříbata a při výcviku starších koní je třeba opatrnost.


Běžné problémy

Začátečníci mají někdy problém s koněm, který je znuděný nebo roztržitý. Necvičte stejný kousek příliš dlouho. Jakmile dosáhnete nějakého malého zlepšení, odměňte koně a přesuňte se nebo ho pusťte. Jistě nechcete, aby se váš kůň stal znuděným. Učit cirkusové kousky vyžaduje spoustu času a opakování, ale je potřeba při tom udržet jeho zájem.
Další chybou je opakovat kousek znovu a znovu. Nechte ho mezi cvičením projít okolo, přesunout se na jiné místo a dejte mu čas o tom přemýšlet. Držte se pravidla krátkých lekcí. Vy určitě také nechcete pracovat příliš dlouho na stejné věci. Váš kůň pozná, kdy má dost. Proto je tak důležité mít v hlavě plán, aby jste poznali každé malé zlepšení a nepožádovali příliš mnoho.
Další problém je kůň, který neřídí se pravidly. Návod říká dělejte to tak a tak... a váš kůň bude dělat to a to..... Ale co v případě, že tomu tak není ? Je snadné vyvinout větší tlak, aby jste koně přiměli to udělat, ale to může vést k tomu, že bude váš kůň napjatý. A napjatý nebo vystrašený kůň může vyhovět jen ze strachu. Tím se ale neučí. Můžete tedy zkusit problém vyřešit z jiného úhlu. Když víte, čeho chcete dosáhnout, je třeba přijít na způsob, jak vysvětlit první krůček vašemu koni. Nemusíte přijít s úplně novým způsobem, jak učit ten který cvik, ale můžete si postup pro vašeho koně přizpůsobit. Přizpůsobte své metody nové situaci, aby se váš kůň mohl učit v uvolněném a klidném prostředí. Jedna metoda nejde použít na výcvik všech koní, v kterýkolv čas a na jakémkoliv místě, takže buďte přizpůsobiví a nebojte se zapojit vlastní fantazii.
Pokud se rozhodnete pracovat na několika cvicích zároveň, musíte být opatrní, zvláště, jestli je nový cvik podobný tomu, na kterém již pracujete. Pamatujte si, že jestliže chcete, aby byl váš kůň úspěšný a pracujete na několika cvicích zároveň, musíte používat velmi, opravdu velmi zřetelné a jasné povely a gesta.
Jestliže doufáte, že jednoho dne uspořádáte se svým koněm vystoupení pro veřejnost, musíte se ujistit, že máte opravdu dokonalou přípravu. Pro začátek této přípravy opakujte lekce na nových místech. Nebuďte znechucení, jestliže bude váš kůň na novém místě nesoustředěný. Berte ho na taková místa často a dejte mu šanci si vše prohlédnout, než ho požádáte o nějaký cvik. Vaše pomůcky budou nejspíš muset být zpočátku, než začne dávat pozor, o něco zřetelnější. Čím víc budete s koněm pracovat na nových místech a požadovat obvyklý dobrý výkon, bez ohledu na dění okolo, tím by se měl stávat vůči rušivým vlivům odolnější. Ale bude to nějaký čas trvat.


Závěr

Výuka cirkusových kousků není jen zábavou, ale váš kůň se stává bystřejším. Je k tomu potřeba pouze deset až patnáct minut jednou nebo dvakrát denně a klíč je v trpělivosti. Vše dělejte po malých krůčcích a svého koně nadšeně odměňujte. Dodržujte krátkou dobu cvičení a především bavte se.


  Materiál čerpán z http://www.sweb.cz/cirkusovekousky
Lonžování

Lonžování je jednou z metod přípravy koně. Neslouží pouze k „vyběhání“ koně, ale je nezbytnou součástí jeho přípravy, zvláště u mladých koní. Provádí se na dlouhé lonži (vodítku), kterou má kůň připevněnou pomocí karabiny na ohlávce. Kůň se pohybuje v tzv. lonžovacím kruhu (koral), kde uprostřed stojí cvičitel, který drží lonž a udává pokyny pro pohyb koně. Dále slouží lonžování k tomu, aby si kůň přivykal na Váš hlas a s ním udávané hlasové povely.
 
Lonžovací kruh „koral“
Kruh je nejlepším místem pro provádění tohoto druhu výcviku. Bude-li mít zvíře okolo sebe spoustu místa (např. louka), bude vystaveno většímu tlaku pohybovat se volně po prostranství, či vyhazovat, atd… Uzavřením koně se tomu zabrání. Každý kůň se rychleji naučí, než odnauč,í špatným návykům. Proto lonžování je vhodné provádět vždy v uzavřeném kruhu, tzv. koralu. Povrch v lonžovacím kruhu by neměl být tvořen z příliš sypkého materiálu, nejen z důvodu snadného uklouznutí a následného vylekání či zranění zvířete, ale je známo, že dlouhodobý pohyb koně, např. v sypkém písku, neprospívá jeho kloubům a šlachám. Velikost tohoto kruhu by se měla pohybovat od (min.) 13 metrů do (max.) 18 metrů.
 
Lonž a další nezbytné pomůcky
Ideální délka lonže by měla být okolo délky 10 metrů a 3 cm šířky. Měla by být pevná. Nejlépe z bavlněného či lněného materiálu. Na jednom konci by měla být lonž opatřena pevnou karabinou k přichycení k ohlávce a na druhé straně zakončena smyčkou pro lepší uchycení lonže cvičitelem. Dále je zapotřebí lonžovací ohlávka s obnoskem nebo uzdečka s udidlem. Další nepostradatelnou součástí lonžování je lonžovací bič. Délka by neměla přesahovat 2 metry a měl by být opatřen dostatečně dlouhým šlahounem (delší než samotný bič). Ovšem lonž neslouží k bití koně, ale jako pomůcka k udávání pokynů! Lonžovací bič slouží k pobízení koně k běhu, nahrazuje vlastně svým způsobem nohy jezdce.

Další „výstrojní součástí“ jsou chrániče nohou. Existuje několik druhů chráničů. Používání této pomůcky je velmi důležité, jelikož mladý kůň je přece jenom „mladý kůň“ a skotačení je běžným chováním nejen u koní, ale u mláďat všech zvířat. Bandážování nohou je samozřejmostí a dodává koním v lonžovacím kruhu potřebnou ochranu a oporu.
Šlachovky: slouží především k ochraně šlach na předních končetinách.
Strouhavky: slouží zase k ochraně zadních končetin.
Kamaše: Jedná se o chrániče nohou, které poskytují koni ochranu a zároveň oporu.
Zvony na kopyta: zvony slouží k ochraně kopytních patek a tzv. korunkového okraje. Bývají vyrobeny z gumového materiálu a používají se nejen k ochraně kopyt při výcviku, ale i při skokovém ježdění.
  Dále můžeme při lonžování používat i tzv. martingal. Je tvořen nákrčníkem, vidlicí s kroužky a podhrudníkem, zakončeným smyčkou, kterou je provlečen podbřišník. Martingal zabraňuje koni, aby zvedal příliš vysoko hlavu a krk nebo aby s ní neustále pohazoval nahoru a dolů.
Podobným „nástrojem“ pro správné držení hlavy koně jako je martingal, je „průvlečná otěž“. Průvlečné otěže slouží k donucení koně snížit hlavu. Tyto otěže se připevňují pod bočnice sedla k podbřišníku nebo jsou vedeny mezi předníma nohama a jsou připevněny k podbřišníku na hrudi koně.

Další pomocnou otěží, používanou při lonžování, je tzv. „vyhazovací otěž“. Tento druh otěže je tvořen nastavitelnými řemeny, které se připevňují do kroužků udidla nebo k obnosku. Druhý konec těchto otěží se připevňuje k podbřišníku. Účel této otěže je stejný jako u martingalu a průvlečné otěže. Slouží ke správnému držení hlavy koně.

Další pomůckou je lonžovací ohlávka s obnoskem. Je to ohlávka se zpevněným nánosníkem, ke kterému jsou připevněny tři kroužky, přičemž je lonž připnuta na přední straně nánosníku. Velikou předností lonžovací ohlávky z obnosníkem je to, že udržíte koně snadněji pod kontrolou než s obyčejnou ohlávkou, jelikož pevný nánosník vyvíjí větší tlak na hlavu koně. Nánosník je vypodložen, aby příliš koně netlačil.

V pozdější fázi výcviku můžeme na lonžovací ohlávku upevnit i udidlo. Kůň si na něj zvykne, aniž by byl na udidlo vyvíjen jakýkoli tlak. Existuje spousta druhů udidel. Liší se od sebe tvarem, šířkou, velikostí a druhem působení, tzv. pákové a bez páky.

Dále je možno při lonžování používat podbřišník, který se používá v prvních fázích výcviku mladého koně. Pozvolna ho tímto svým způsobem přivykáme na sedlo. Upevňuje se v místech, kde má kohoutek.
 Pocity a jejich vyjadřování

Tak jako i jiná zvířata je kůň ve volné přírodě vystaven mnoha nebezpečím. Kůň patří ke zvířatům, která se brání útěkem, a instinkt velící k útěku určuje jeho chování. Proto si při jízdě dobře všímejte reakcí svého koně. Pocity velkou měrou ovlivňují chování člověka i zvířete. Kůň z chování člověka jasně vytuší, jak na tom je. A jezdec zase musí umět správně zacházet s chováním koně podníceným nejrůznějšími pocity.

 
Prožívají zvířata vůbec pocity?Jezdec, který mluví o „pocitech“ svého koně, často narazí na nepochopení ostatních. Jen málokdo si dokáže představit, že zvířata mají také city. Tato vlastnost se většinou připisuje pouze lidem. Ale koně i většina ostatních savců pocity rozhodně mají a ty - stejně jako u lidí - ovlivňují samozřejmě jejich chování. Proto pozorně sledujte, jak váš kůň reaguje na rozmanité situace. Vadí mu či nevadí?

Silné pocityNěkolik základních pocitů mají koně a lidé společných: radost a smutek, zvědavost a odpor, hněv a strach. Tyto pocity jsou kladné nebo záporné a vyvolají buď důvěru, nebo odpor. Kůň si každý zážitek spojuje s nějakým pocitem. Pokud je ten pocit kladný, vryje se mu do paměti jako příjemný. Jestli je ale nepříjemný, bude kůň na zážitek vzpomínat ve zlém a podobným situacím se bude vyhýbat. Jestliže ho budeme nutit aby zopakoval něco, na co má nepříjemnou vzpomínku, bude pravděpodobně cítit strach a nejspíš odmítne poslechnout.

Víte, že...?... hříbě je velmi silně ovlivňované matčinými pocity? Každý nový zážitek si hříbě spojuje s pocitem, který mu matka zprostředkovává. Tak se učí vhodně reagovat v nejrůznějších situacích.

Vnímavá zvířataSlovem empatie neboli vcítění se označuje porozumění pocitům druhých. Koně snadno dokáží vycítit emocionální hnutí druhých a přizpůsobit mu své chování. Pocity je možné přenášet a přejímat. Kůň, který je neklidný, přenáší svůj strach na zbytek stáda. Pokud jde o pocity jiných zvířat a lidí, jsou na ně koně velice citliví. Velmi intenzivně vnímají každou změnu v chování člověka.  

 
Kladné pocity při drezůřeVšichni významní jezdci dnes zdůrazňují, jak velice je důležité podněcovat kladně paměť koně. I drezurní lekce by se měly pojit s příjemnými zážitky. Odměna v pravou chvíli nebo chvilka oddychu po vydařeném cvičení mají mimořádný kladný účinek. Každý trest a každé zlé slovo v koni zanechává negativní vzpomínky. Snažte se proto na koně působit především vlídným slovem, pochvalou a odměnou. Budete potom určitě většími kamarády a budete spolu lépe vycházet. Navíc pro něj učení nebude „mučení“, ale vítané zpestření pracovního dne.

Porozumění a schopnost vcítit seKůň vždy jedná na základě svých vrozených vzorců chování nebo vštípených reflexů. Proto například kůň, který musí několik minut provádět náročná cvičení, bude reagovat rozrušením. Cvičení, která vyvolávají podobné pocity a chování, by se proto měla provádět jen velmi krátce. K dobré spolupráci je koně možné vychovat jedině klidem, důsledností a neustálým dohledem. Nejdůležitějšími předpoklady k tomu jsou porozumění a schopnost vcítit se.

Chování které mluví Dokázat správně „číst“ chování koní je obzvlášť obtížný úkol. Úspěšně ho zvládne jen ten, kdo se svěřenému zvířeti opravdu intenzivně věnuje, důkladně ho pozoruje při práci a při odpočinku a učí se mu rozumět.

Různí koně se projevují různými způsoby chování, které je třeba si umět správně vykládat. Vyjadřují se výrazem tváře, hlasem a také držením těla. Dozadu sklopené uši a mrskání vysoko zdviženým ocasem znamenají u koně strach a rozčilení. Časem se chování svého koně naučíte vykládat a správně na ně reagovat.

 
Chování které mluví

 

Výmluvná znamení

 



 

Zdroj: pořadač Jezdectví


  Rekordy a kuriozity ze světa koní  

Obři

Obecně je známo, že shirští koně patří mezi nevětší na světě, a shirem byl i ten nejvyšší zdokumentovaný kůň. Tímto titulem se dle Guinessovy knihy rekordů honosí valach Samson, který byl později z zřejmých důvodů přejmenován na Mamuta. Narodil se v roce 1846 v Anglii, jako čtyřletý měřil bezmála 220 cm (přesně 219,7cm) a vážil 1524 kg.
V současnosti drží rekord nejvyššího žijícího koně belgický chladnokrevník, sedmiletý valach jménem Priefert’s Radar. Je vysoký 202 cm a váží 1088 kg. Jeho životní náplň spočívá v prezentaci na výstavách, kde funguje jako účinná reklama pro svého majitele - firmu vyrábějící vybavení pro farmy a ranče. Co se týče jeho diety, každý den prý spořádá 8 kg jádra, 20 kg sena a vypije 75 litrů vody.

  Trpaslíci

Tím nejmenším koňským rekordmanem byl miniaturní hřebec Little Pumpkin, který jako 2,5 letý dosahoval pouze 35,5 cm a vážil 9 kg. Protože se nedožil věku, kdy by ho bylo možné prohlásit za tělesně dospělého, je jako nejmenší kůň u Guinessů uváděna klisna Black Beauty měřící 47 cm a vážící 18,8 kg. Ta se narodila magického data 6.6.1996, byla menší než 30,5 cm a lehká jen 4,5 kg. I dnes se těší dobrému zdraví a neutuchající péči svých majitelů Donalda a Janet Burlesonových z USA. Běžně se u nich prochází v domě, choulí se jim v klíně, sleduje televizi a dělí se s nimi o popcorn.
Zajímavostí je že Burlesonovi mají farmu, kde se kromě několika arabských koní a Black Beauty prohání i několik speciálních poníků plemena Američan miniature horse. Speciálních díky tomu, že jsou cvičení jako vodící společníci pro slepce. Jsou extrémně přátelští, inteligentní a mají výbornou paměť. Další výhodou je i to, že se dožívají věku mezi 25 a 35 lety, tedy mnohem déle než je průměrná délka života vodícího psa.


Nejstarší

Traduje se, že nejdéle žijícím koněm byl Old Billy a že šlo o křížence clevlandského hnědáka. Měl se narodit roku 1760 ve Woolstonu v Anglii a zemřít v roce 1822, kdy mu bylo 62 let. Jako nejstarší poník je uváděn Teddy E. Bear, který se dožil 55 let. Nepotvrzený rekord by ale údajně měl náležet jistému velšskému ponymu přímo z Walesu, který by oba zmiňované strčil do kapsy výkonem 66 let, jenže pro to dnes už není žádný důkaz.
 

  Nejvýš a nejdál Také ve skoku do výšky je nejzajímavější neoficiální rekord, který nebyl uznán proto, že ho nebylo dosaženo na veřejné akci. A přitom mu bylo přítomno 25 lidí a fotograf! Ve 20. letech minulého století se Fredu Wettachovi ml. dostal do ruky irský valach King’s Own, kterého měl vycvičit pro pólo. Jemu ale přišel vhodný více ke skákání. Brzo zjistil, že tento ryzák s lucernou přeskočí prakticky vše, na co je naveden. A protože Fredyho vášní byl skok vysoký a King’s Own byl opravdu   výjimečný skokan, nakonec se vše povedlo a překonali spolu (dle svědectví ještě s rezervou) závratnou výšku 252,7 cm. Oficiálně je však držitelem rekordu kůň Huaso z Chile. Původně se jmenoval Faithful a šlo o plnokrevníka, který přešel z dostihové dráhy rovnou do výcvikového střediska chilské kavalerie. Zde bylo několik koní zároveň připravováno na pokoření světového rekordu ve skoku do výšky, a nakonec to zvládl právě on. Kapitán Alberto Larraguibel Morales a Huaso přeskočili 5.2.1949 na třetí pokus v chilském Vina del Mar 247 cm.       Nejdelší skok do dálky (nad vodou) byl zaznamenán 25.3.1975 v Johannesburgu v Jižní Africe díky koni Something a jezdci Andre Ferreirovi, když zdolali 839,1 cm.
 
  Zdroj: Jezdectví leden 2006

Více koňských světových rekordů naleznete zde, ovšem musíte umět špaňelsky ;o) 

  
Vše čerpáno z:http://koneamy.wz.cz/
Toto je nejvyšší motivace každého koně: mělo by to být příjemné. Musíš se naučit situaci ve správný moment zpříjemnit (a ve správný moment znepříjemnit). Dosáhneš tak toho, že pro tvého koně budou žádané věci snadné a nežádoucí věci nepříjemné. Důležité je tvé načasování! Čím dříve dáš koni najevo, že dělá všechno dobře, a čím dříve ho necháš pocítit, že se rozhodl pro něco nežádoucího, tím rychleji se to tvůj kůň naučí.
 

Sedla

 

  • Sedlo rozkládá jezdcovu váhu pravidelně přes svaly koňského hřbetu a umožňuje zaujmout správný sed

  • Existuje mnoho typů sedel

  • Doplňky k sedlům: podbřišník, třmeny a třmenové řemeny

 

Sedlo westernové

 

  • Liší se od anglického hlavně výrazným zdobením a hruškou

  • Používá se pro westernové ježdění

  • Je těžší než většina ostatních sedel, ale pohodlně přilne ke koňskému hřbetu

 

Westernové sedlo

Anglické sedlo

Sedlo anglické

 

  • Používá se pro klasické ježdění

  • Sedla se od sebe liší tvarem podle svého použití, rozlišujeme např. sedlo skokové, drezurní, dostihové...

 

Udidla

 

  • Vkládá se koni do huby nad jazyk

  • Udidlo působí na jednu nebo více částí koňské huby a hlavy: na pysky a koutky huby, na jazyk, horní patro, na nos, mezisaniční rýhu a na týl

  • Jezdec ho ovládá pomocí otěží

  • Existuje mnoho typů

 

Stihlové udidlo ve tvaru DStihlové udidloGumové udidlo

UzdaUzdečka

Uzdění

 

  • Uzdečka

    • Je nejjednodušší a nejrozšířenější

    • Skládá se z: nátylníku, čelenky, podhrdelníku a lícnic

    • Má mnoho druhů využití

  • Uzda

    • Uzda narozdíl od uzdečky má dvoje otěže; je složitější

    • Má o jedy lícnice více

    • Používá se při drezúře a  pro přehlídky

    • Měli by ji používat jen zkušeni jezdci

čerpáno z:http://koneamy.wz.cz/
 Vytvořeno službou WebSnadno.cz  |  Nahlásit protiprávní obsah!  |   Mapa stránek